Teleskop a Dalekohled
Zdroj
Největší teleskopy v Česku
V Česku je pět vědeckých dalekohledů s průměrem větším než půl metru.
Tyto největší teleskopy doplňuje dalekohled ve Rtyni v Podkrkonoší, asi 82 cm, který je však soukromý a neslouží vědeckým účelům.
2. teleskop na Kleti
průměr 57 cm
Dalekohled observatoře MUNI
průměr 60 cm
2. teleskop v Ondřejově
průměr zrcadla 65 cm
Klenot- Kleť
průměr zrcadla 106 cm
Perkův dalekohled -Ondřejov
průměr zrcadla 2 metry
Konstrukce
Pro přenosné pozemní dalekohledy činila potíže jejich délka. U námořních dalekohledů se problém řešil zasunovacím tubusem (kterému se pak metaforicky říká také „teleskop“).
Definitivním řešením je triedr, kde se mezi okulár a objektiv vkládá dvojice hranolů, takže dráha světla se dvakrát zalomí. Pro účely vojenského i geodetického zaměřování se dalekohledy opatřují nitkovými kříži pro přesné zacílení.
Čím větší je zvětšení dalekohledu, tím větší nároky se kladou na jejich uložení a upevnění. Zhruba do 10násobného zvětšení lze dalekohled držet v ruce, pro větší zvětšení je třeba stativ a pro astronomické dalekohledy pevný sloup, zakotvený hluboko do země. Takové dalekohledy se umisťují do velkých a pohyblivých kopulí.
Vývoj
První dalekohled si 2. října 1608 nechal patentovat holandský optik Hans Lippershey
Jeho poznatky použil již o rok později známý italský vědec Galileo Galilei a pomocí zdokonaleného dalekohledu, složeného ze spojky a rozptylky učinil řadu převratných objevů, jako jsou Jupiterovy měsíce nebo skvrny na Slunci.
Dalekohled dále zdokonalil Johannes Kepler, který použil dvou spojek. Získal tak sice převrácený, ale ostřejší obraz a do jeho dalekohledu bylo možno vložit například nitkový kříž pro přesnější zaměření.
První reflektor, navrhl Isaac Newton roku 1668 a vyřešil tak problém chromatické čili barevné vady, která vzniká rozdílným indexem lomu pro světlo různé vlnové délky (barvy) v čočce objektivu a projevuje se „duhovými okraji“ pozorovaných předmětů.
Slovo teleskop pochází z řečtiny. – téle znamená daleko a – skopein znamená hledět. – teleskopos je tedy daleko-hled.
Podle hlavního určení se rozlišují
triedry
divadelní kukátka
dalekohledy pozemní (terestrické) včetně zaměřovacích a geodetických
dalekohledy astronomické
Podle konstrukce objektivu se optické dalekohledy dělí na:
reflektory, jejichž objektiv je tvořen zrcadlem.
Zrcadlové dalekohledy (reflektory)
Objektivem reflektoru je primární duté zrcadlo kulové, parabolické případně i hyperbolické, jehož plocha určuje světelnost dalekohledu. Obraz předmětu se odráží ještě tzv. sekundárním zrcadlem a pak pozoruje okulárem.
Hlavní výhody reflektorů jsou nepřítomnost barevné vady, snazší výroba velkých zrcadel a výhodnější uspořádání tubusu.
Newtonův dalekohled
Cassegrainův dalekohled
refraktory, jejichž objektiv je tvořen čočkou nebo soustavou čoček
Čočkové dalekohledy (refraktory)
Objektiv refraktoru je čočka nebo soustava čoček, která umožňuje korigovat barevnou vadu (achromát, apochromát). Optická „velikost“ objektivu určuje světelnost dalekohledu, ohnisková vzdálenost maximální možné zvětšení.
Galileův dalekohled
Keplerův dalekohled
Hlavními parametry optických dalekohledů jsou světelnost a zvětšení. Opticky účinná plocha objektivu (apertura) určuje světelnost dalekohledu a poměr ohniskových vzdáleností objektivu a okuláru jeho zvětšení.
Optický dalekohled či teleskop je přístroj k optickému přiblížení pomocí dvou soustav čoček nebo zrcadel: objektivu a okuláru, jímž se obraz pozoruje.
Severa_9.B
